Vítězslav Nezval

Narodil se v roce 1900, v roce 1918 narukoval na vojnu, ale ze zdravotních důvodů ji brzy opustil a mohl zakončit středoškolská studia maturitou v Třebíči. Následně studoval práva v Brně a pak Filozofickou fakultu UK v Praze. Zde se seznámil s Jiřím Wolkerem. Od roku 1922 byl členem Devětsilu. Vzniká báseň Podivuhodný kouzelník. V roce 1924 vstupuje do KSČ a vydává sbírku Pantomima. Tato kniha vyjadřuje myšlení generace Devětsilu, řadíme ji k poetismu. Téhož roku vydal manifest Papoušek na motocyklu. V roce 1925 se stává spisovatelem z povolání. Studia nedokončil. V roce 1926 vzniká při Devětsilu divadelní scéna Osvobozené divadlo, hrají se zde také hry Vítězslava Nezvala. V roce 1927 vychází vrcholné poetistické dílo Vítězslava Nezvala Akrobat a také báseň Edison. Ve třicátých letech opouští poetismus a nově se věnuje surrealismu. Vznikají sbírky Skleněný havelok, Pět prstů, Praha s prsty deště, Žena v množném čísle, zejména však Absolutní hrobař, který je jedinou čistě surrealistickou Nezvalovou sbírkou (1937). V tomtéž roce vydává ještě Moderní básnické směry - antologii francouzské avantgardní poezie, už v roce 1938 rozpouští surrealistickou skupinu.

Reaguje na nebezpečí války knihou básní Matka Naděje či Pražský chodec. Za války píše realistickou sbírku Pět minut za městem. Po válce pak píše oslavné písně a básně, ale i Zpěv míru.

Zajímavé jsou také Nezvalovy divadelní hry. K těm známým patří například Milenci z kiosku (1932), Manon Lescaut (1940), Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou (1956).

Vítězslav Nezval je také autorem sbírky 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida. Psal scénáře k filmům, na mnoha filmech spolupracoval a řada jich byla podle jeho námětu natočena.